Byl blízko NHL, teď trénuje naši mládež. Orlová je perspektivní klub, říká David Turoň

Petr Sobol, 14.5.2018 Díky hokeji prošel kus světa. Hrál v Itálii, Německo či ve Skotsku. V roce 2002 ho draftovalo Toronto a v kempu se rval o místo vedle Tomáše Kaberleho či Matse Sundina. Do NHL měl blízko, nejlepší hokejovou ligu světa ale nikdy neokusil. Nyní je už několik let v Polsku, hraje za Bytom, zároveň je ale úzce spojen s orlovskou mládeží, kterou trénuje a za kterou chytá jeho talentovaný syn. Co dalšího nám čtyřiatřicetiletý obránce David Turoň prozradil?

Máte za sebou další sezonu v polské soutěži. Jaká byla?

Poslední sezona byla trochu chaotická. Obhajovali jsme bronzové medaile, tým byl složený hodně podobně, ale přišly finanční potíže klubu a tým se rozpadl. Nakonec jsme byli rádi, že jsme se dostali do play-off, kde jsme vypadli s pozdějšími mistry GKS Tychy.

V Polsku hrajete s přestávkami od roku 2014. Jste tam spokojený?

Ano, v Polsku se mi líbí, hokej není vůbec špatný. Hlavně jsem doma a můžu být s rodinou. Měl jsem hodně nabídek jít zase ven, ale volba byla jasná, právě kvůli rodině.

Jaká je úroveň polské soutěže?

Polská liga je na úrovni naší WSM ligy.

Nedávno jste působil také ve Skotsku. Co vás tam zaválo a jak jste byl spokojený?

Dostal jsem nabídku z nejvyšší EIHL. Moc jsem nevěděl, jaká je tam úroveň a co od toho mám čekat, ale obvolal jsem pár známých a ti mi řekli, že liga je na dobré úrovni a vše kolem také. Bylo to velice milé překvapení, opravdu se to potvrdilo. Kdyby děti nechodily do školy, tak bych tam asi pořád ještě hrál, moc se mi tam líbilo. Letos navíc Británie postoupila do elitní skupiny mistrovství světa, což potvrzuje kvalitu ligy. Velmi dobře si vedli i v Lize mistrů.

Působil jste rovněž v Německu a Itálii. Byla to zajímavá zkušenost?

Určitě, od mládí rád cestuju, takže jsem takový hokejový cestovatel a tři sezony v Itálii byly asi to nejlepší v mé kariéře. Byli jsme tam celá rodina a měli kolem sebe super partu lidí v čele s trenérem Mirkem Fryčerem, moc se nám tam líbilo.

V roce 2002 vás draftovalo Toronto, odehrál jste několik zápasů na farmě. Jak blízko byla NHL?

Draftování Torontem, to bylo jako sen, který se splnil. Byl to skok do jiného světa a moc rád na to vzpomínám. Jen mě mrzí, že ten malý krůček jsem nedotáhl do konce. Hlavně poslední rok jsem byl blízko, bylo hodně zraněných obránců, ale vzali jiné beky. Škoda, ale každému hráči bych to přál zažít a vidět, jak to funguje v NHL, je to úplně jiný svět.

Které hráče jste v organizaci Maple Leafs potkal?

Byl jsem na třech kempech a hlavně ten první, když vlezete do šatny a je tam Tomáš Kaberle, Robert Reichel, Robert Švehla, Mats Sundin, Ed Belfour, Alexandr Mogilny, Tie Domi a další hvězdy, tak jen koukáte s otevřenou pusou, protože je znáte z kartiček a televize. Byl jsem jako v sedmém nebi.

Prošel jste i několika českými kluby, hrál za Karvinou či Havířov. A co Orlová, ta vás neláká?

Nikdy neříkej nikdy, uvidíme, jak to bude dál, ještě bych rád vydržel v Polsku rok či dva. Ale k Orlové mám teď hodně blízko, protože můj syn tady hraje a bydlíme kousek, takže uvidíme...

Váš syn – brankář, má velký talent. Věříte, že to může dotáhnout daleko?

Je pravda, že na svůj věk je moc šikovný. Od malička tím žije a miluje to jako nic jiného na světě, ale je těžké říct, jestli z něho něco bude. Mít talent v dnešní době nestačí, člověk musí dřít a dřít a znova dřít, aby to někam dotáhl, protože konkurence je obrovská. Moc mu to přeju a snažím se mu pomoct, jak je to jen možné, ale je to jen na něm.

Sledoval jste letošní orlovské tažení? Co říkáte na finálový výprask?

Orlovou jsem sledoval, znám tam většinu kluků, tak jsem jim moc přál, aby to dotáhli do vítězného konce. Bohužel se to nepovedlo, ale takový je hokej a i takové zápasy k tomu patří, už jsem jich pár taky zažil.

Trénujete u orlovské mládeže. Baví vás ta práce?

V Orlové pomáhám již třetím rokem a moc mě to baví, loni jsme spolu s Filipem Štefankou měli mladší žáky (ročník 2006-07) a byla to skvělá sezona. Kluci skončili na čtvrtém místě v celém kraji a nechali za sebou třeba i Třinec, Vítkovice, Havířov či Olomouc. Poráželi je, byla to fakt úžasná sezona a byla je radost trénovat.

Chtěl byste v budoucnu pokračovat v trenérské kariéře?

Určitě bych se rád věnoval trénování dál, rád bych předal zkušenosti, které mám i dalším hráčům. Uvidíme, jak to dál bude, zatím ještě hraju, takže to nejde na sto procent.

Vidíte v Orlové potenciál? Jsou hráči šikovní?

Orlová je určitě perspektivní klub, letos bylo v přípravce kolem 50 dětí, což je super a dobrá vyhlídka do budoucna, je třeba toho využít.

Už nějakou dobu máte po sezoně, co tedy nyní děláte? Jaké máte plány?

Vždycky si dávám měsíc volno, aby si tělo odpočinulo. Potom už začíná klasický letní dril, takže posilovna, kolečkové brusle, běhání a podobně. Je třeba nabrat sílu před novou sezonou, no a do toho trénuji malé Orly - mladší žáky. Trénujeme čtyřikrát týdně, takže taky budou dobře připraveni na novou sezonu.