Chci dominovat a makat na 110%, říká hvězda posledních zápasů Filip Kuťák

Jsem moc rád, že jsem tímto směrem mohl pomoct týmu a že se takto zadařilo. Ale osobně si myslím, že mých bodů mohlo být ještě mnohem víc. Hrajeme dobře jako lajna a těch šancí jsme si připravili spoustu.

Byl jste hodně vidět. Jste rád, že se vám začátek tak vydařil?

Do týmu jsem přišel s tím, že budu chtít dominovat a každé střídání odpracovat na 110 %, protože jen tak se můžu osobně zlepšovat a týmu pomoct. Ať už v defenzivě, tak v ofenzivě.

Jak jste se vlastně v Orlové objevil?

Jsem hráčem Frýdku-Místku, kde hraju Chance ligu. Ale Frýdek je farmou Třince, a nyní nastala taková situace, že je kádr přeplněný a já se bohužel ocitl mimo sestavu. Takže jsme se s vedením a agentem domluvili, že mi budou vyřízeny střídavé starty právě do Orlové, abych měl zápasové vytížení a herní praxi ve všech herních situacích. Trenéra Stránského znám z mládežnických reprezentací, tak i proto jsem se sem těšil a taky tady mám spoustu kamarádů.

Uvidí vás diváci i v dalších zápasech? Jakou máte domluvu?

Domluva je taková, že jsem primárně ve Frýdku, chodím tam na tréninky i hraju zápasy. Pokud se ale nedostanu do sestavy, tak pojedu na zápas za Orlovou. Je možné, že ta situace zase nastane. Na jednu stranu se může zdát, že to je „krok zpátky”, nicméně druhá liga je kvalitní soutěž a věřím, že s takovou porcí minut, co za zápas odehraju, se můžu herně posouvat a získávat sebevědomí.

Jak se vám hrálo před orlovskými fanoušky, se kterými jste oslavili první domácí výhru?

Hrálo se mi dobře, stadion má takovou tu domácí atmosféru a diváci nás výborně od začátku podporovali. Jsem rád, že jsme jim udělali radost výhrou a myslím si, že to bylo i docela bez nervů, většinu zápasu jsme kontrolovali hru, jen škoda zbytečných vyloučení. Renda Svoboda předvedl skvělý a jistý výkon v bráně, který byl podpořený parádní obětavostí a blokování střel od kluků. Bez toho by to nevyšlo.

Orlová dlouho čekala na výhru, ale výkony už se zvedá. Jak moc je podle vás tým silný?

Už v Opavě, kde jsem byl poprvé, jsem byl velice příjemně překvapený. A kvalita týmu vůbec neodpovídala postavení v tabulce, bohužel kluci měli ze začátku asi nějakou pomyslnou deku, kterou se nám už podařilo shodit. Věřím, že to takhle půjde dál. A když budeme hrát jednoduše a střídání po střídaní si trhat nohy ze zadku, plnit pokyny trenéra a věřit systému, tak můžeme porazit každého, jako jsme to předvedli teďka doma s Jičínem.

Hrál jste za mládežnické reprezentace. Na co vzpomínáte nejradši?

Hrát za nároďák je pokaždé něco speciálního, je to obrovská čest a v podstatě na každý moment vzpomínám moc rád, ať už byl šťastný, nebo ne tolik povedený. Byl jsem v týmech od U17 až po U20 a těch momentů bylo opravdu hodně. Určitě tím nejlepším však bylo mistrovství světa do 18 let ve finské Laperantě, kde jsme získali stříbrnou medaili. V týmu jsem byl s Davidem Pastňákem, Kubou Vránou, Pavlem Zachou a dalšími kluky, kteří pravidelně brázdí extraligové ledy, jako třeba Jirka Černoch na Spartě. Na to nikdy nezapomenu.

Teď vás čeká Valašské Meziříčí. Uspějete zase?

Když budeme hrát jako s Novým Jičínem, tak věřím, že ano. Nicméně hokej je hra dvou týmů, takže se může stát cokoliv. Jestli budu hrát, tak pro mě to bude taky něco speciálního, do Meziříčí totiž jezdí ze Vsetína pomáhat můj nejlepší kamarád Dominik Rudl a jestli pojede i ve středu, tak se obzvlášť budu snažit, abychom je porazili.