Věřím, že to nebylo naposledy, řekl po All Star Rosťa Moravec

Petr Sobol, 27.03.2019 Pustil se do náročné akce. Rosťa Moravec stál u zrodu myšlenky na pořádání utkání All Star. Nejen jeho to stálo spoustu času a sil, ale konečný výsledek stál za to. Celá akce totiž nadmíru překonala všechna očekávání. Můžeme se na něco podobného těšit i v dalších letech? Nejen o tom se rozpovídala jedna z legend orlovského hokeje.

Celá akce se náramně povedla, souhlasíte?

Ano, doufali jsme v úspěch, ale tohle výrazně předčilo naše společná očekávání. Jsme šťastni a nadšeni z průběhu celé akce, reakcí fanoušků a kamarádů.

Určitě jste měli nějakou představu, jaká suma by se mohla vybrat. Ale prozraďte, čekali jste, že to bude skoro 200 tisíc korun?

Nyní už víme, že to je dokonce nad 200 tisíc korun, což je úžasné. Na začátku jsme doufali v 50 tisíc, postupně jsme však naše odhady zvedali, když jsme viděli, jak velký zájem o akci je. Tato suma je však vyšší než i ty nejoptimističtější odhady. Když k tomu navíc přičteme hodnotu dárků, které naši kamarádi dostali, tak jsme skoro na 300 tisících korun. Nemám slov.

Jak jste se na ledě cítil?

Jako největší dřevák potom, co jsem v první třetině spálil dvě tutovky. Celkově však dobře. Nikdy jsem sportovat nepřestal, a tak jsem si to užil bez větších krizí.

A co říkáte na vaše spoluhráče? Petr Balajka dal hattrick, gólman Jurečka čaroval…

Naštěstí to tak není, kdyby dal Balys opravdu tři góly, tak bychom to s ním v hospodě neměli jednoduché. Měli jsme mezi sebou pár hráčů, kteří měli stejné číslo a to byl případ i čísla 23, se kterým Petr Balajka hrál. Měl ho i Honza Vavříček a ten dal naše první dva góly, třetí gól hráče s třiadvacítkou dal Petr, a tak ony dvě 23 daly dohromady góly tři. Johny Jurečka byl skvělý, tak jako celou svou kariéru. Nerozumím tomu, jak stále dokáže tu hmotu svého těla koordinovat a chytat nemožné puky. Je to borec. Stejně tak ale i oba další gólmani, Petr Škapa a Jiří Kratochvíl. Na to, že si výstroj na sebe hodí jednou za pár let, klobouk dolů.

Jaké to vůbec bylo, sejít se v kabině a na ledě s hráči, s nimiž jste toho tolik prožili?

Je těžké to popsat slovy. Měli jsme se fakt rádi, vlastně pořád máme. Ve své době jsme spolu trávili čtyři hodiny denně, šest dnů v týdnu. Známe se tedy hodně dobře. Takže setkávat se je vždy emotivní, euforické, plné hlášek s historek z minulosti. A taky piv. (směje se)

Odehráli jste velmi dobrý zápas před skvělou kulisou. Nechybí vám teď hokej o to víc?

Děkujeme, ani jsme to nečekali. Ale uznávám, byli jsme fakt dobří (usměje se). Každý v tom, co uměl. Obětavý Pazderník, kličkující Dvořák, střílející Luka, Šebek, lapající Jurečka. Je těžké nejmenovat každého. Každý tam měl a bude mít své místo a roli. Jsme fakt skvělá parta. Věřím, že každému z nás teď bude hokej chybět o něco víc, než předtím. Věřím však, že to není naposledy, kdy jsme se takto potkali.

Přilákali jste spoustu lidí, na stadionu panovala velmi dobrá kulisa. Jste rádi, že jste nápad dotáhli do konce?

Ne rádi, ale nadšení a dojatí. Reakce a uznání lidí je pro nás velkou odměnou. Jsme toho pořád plní. I když od prvního nápadu po realizaci uplynula delší doba, ale mělo to tak asi být. O to lepší to teď bylo. Nápady jsou však jen jedna část celé akce. Ty by neznamenaly nic, pokud by se jich neujali nadšenci v osobách Jirky Pavláta, Michala Kozáka, Filipa Štefanky, kteří s podporou Dana Marosze naše společné nápady přetavili svou prací v tento skvělý den. A nejen oni. Všichni kluci a holky kolem, kteří ve svém volném čase pomáhali buď před akcí, nebo v jejím průběhu, si zaslouží velký dík. Rozhodčí, pořadatelé, organizátoři atrakcí před zimákem, a další a další.

Přiznejte, neplánujete už něco podobného do budoucna?

Měli jsme několik cílů. Pomoci kamarádům, udělat radost fanouškům, udělat radost sobě, inspirovat další lidi k pomoci těm, kteří to potřebují. Všechny se podařilo naplnit, přeplnit. Určitě bychom tedy chtěli něco podobného zopakovat. Určitě jsou i další lidi, které bychom mohli podpořit. Takže jakmile bude ten správný čas, tak to uděláme společně s fanoušky, kamarády, obyvateli Orlové znovu. Není tedy otázka jestli, ale kdy.