Strašně jsem si to užíval, řekl o svém návratu Martin Potočný

Petr Sobol, 30.04.2019 Postaral se o jeden z největších příběhu celé druholigové sezony. Martin Potočný v pětačtyřiceti letech znovu nazul brusle a společně se svým synem Matějem oblékl orlovský dres. Nakonec naskočil do pěti zápasů. „Čekal jsem to horší,“ smál se. Co bude dál?

Jaké jste měl dojmy poté, co sezona definitivně skončila?

Neměl jsem žádné cíle, spíš jsem si to chtěl užít se synem, který mě vyhecoval. Škoda, že jsme spolu hráli jen jeden zápas, protože už ho neuvolnily Vítkovice. Ale v kabině jsem si to s kluky užil. Je vidět, že když si začnou věřit, tak hrají velmi dobře. Na mančaftu byla deka, ale pokud budou hrát tak, jako v závěru sezony, budou si věřit a budou makat, tak o ně nemám žádný strach.

Výkony Orlové se v závěru sezony hodně zvedly. Souhlasíte?

Ukázali jsme morál. Kluci předtím několik zápasů už jakoby vypustili, dostali tři čtyři góly a už si přestali věřit. To se ale na konci úplně ztratilo. I když jsme prohrávali s Valašským Meziříčím nebo Kopřivnicí, tak jsme makali. Toho si hrozně moc cením, nechali jsme tam srdíčko. Pokud tak kluci budou uhrát a pochopí, že Orlová může být dobrá adresa, kde mohou odehrát dobré sezony a budou si to užívat, tak se vrátí i diváci.

Věříte, že už v příští sezoně může jít Orlová nahoru?

Před letošní sezonou to bylo vše rychlé, vystřídalo se tady hodně hráčů. Pokud se to uklidní a bude tady 15 až 18 kmenových hráčů, k tomu přibudou nějací kluci na hostování, tak tým bude mít opravdu velký potenciál. Letos byli kluci hozeni do vody a museli bojovat. Musí si věřit, musí se s nimi lehce pracovat a budou hrát dobře. Tomu věřím, kabina dělá tým.

Sezonu jste nakonec odehrál bez bodu. Nemrzelo vás to?

To už mám za sebou, to neřeším. I kdybych dal dva góly a prohrajeme, tak je výsledek stejný. Na ledě je dvacet kluků, ale máme jeden dres. Pokud se někdo bude dívat na své statistiky, tak je to blbě. Já klidně celou sezonu nemusím bodovat, hlavní je, aby fungoval tým.

Už víte, jestli budete pokračovat?

Probíral jsem to doma s manželkou a ta mě seřvala na první dobrou (směje se). Já nevím, co bude za rok, jaké má klub plány. V našich letech je to o motivaci a o chuti. Pokud člověk má chuť, dává to smysl a může nějak pomoct, pak to může udělat. Já jsem si to nicméně užil, teď je ale vše daleko.

Pokud toto byla vaše definitivní rozlučka, jste rád, že jste do toho šel?

Rozhodně! Vděčím synovi, že mě nalákal. Byly to úžasné chvíle, fantazie. Každému doporučuju, aby si užil každý zápas a každý trénink. Když to jednou člověk ztratí, tak zjistí, že je život jiný. Je sice krásný, ale emoce, které k hokeji patří, tam nejsou. Strašně jsem si to užíval.