Matěj Potočný: S tátou jsem se radil, Orlovou mi doporučoval!
V Orlové už dříve krátce hrál. Tehdy společně se svým tátou Martinem nakoukl do několika druholigových utkání. Teď se Matěj Potočný vrátil, aby týmu pomohl k co nejlepšímu výsledku v krajském přeboru. Jednadvacetiletý útočník dorazil z druholigového Nového Jičína, předtím ale hrával i v Norsku.
V Jičíně začali na začátku sezony skládat tým na to, aby vyhráli druhou ligu. Přivedli tam dodatečně par hráčů a tím jsem ztratil místo v sestavě. Proto jsem hned zavolal do Orlové a BO Ostrava. V Jičíně bylo málo prostoru kvůli starším hráčům, kteří tam přišli, aby udělali co nejlepší výsledek v play-off.
Jaká je vaše dohoda s klubem? Zůstanete do konce sezony?
Určitě, letošní rok je Orlová velice silná a kdyby chtěli, měla by většina hráčů i na druhou ligu. Myslím si, že jsme adepti na titul.
Když jste byl v Orlové naposledy, tak jste okusil druhou ligu, teď hrajete kraj. Jak se za tu dobu orlovská kabina změnila?
Hodně, zůstali tady snad jenom dva nebo tři hráči, ale podle mě se kabina zlepšila. Má to dobrou hierarchii starých a mladých. Hlavně jsou všichni místní a to dělá taky svoje. Sice jsem s nimi jen týden, ale už teď mám z toho dobrý pocit.
Na vašich výkonech je to vidět…
Určitě, mám zpátky takovou tu zdravou chuť a radost z hokeje, která mi poslední dobou chyběla. Celá lajna mi sedí. Snad do play-off poladíme produktivitu a bude to ještě lepší.
Máte za sebou dva zápasy a dvě výhry. Jaká byla premiéra proti Studénce?
Skóre 4:6 dokazuje, že to byl těžký zapas, museli jsme hned od začátku dotahovat dvougólové manko. Ale zvládli jsme to a to jen ukázalo sílu našeho týmu. Hodně mi sedla i moje lajna s Lukášem Juhászem a Dominikem Pawliczkem, hráli jsme spolu v AZetu spoustu let a jsou to moji dobří kamarádi. Dali jsme ten zapas dva góly a měli jsme i hodně dalších šancí. Věřím, že zapas od zápasu to bude lepší a lepší.
Ve středu jste vyhráli i v Těšíně. Byl to náročný zápas?
Těšín neměl moc ze hry a jen vlastní hloupostí, kdy jsme dělali fauly, domácí náskok snížili na rozdíl jediné branky. Ve třetí třetině už byl ale zápas zpátky v naši režii.
Taky jste dal svůj první gól. Jak se celá akce zrodila?
Zahráli jsme zpětný puk před soupeřovou modrou, tím jsme protější tým zastavili. A Juhi mi jenom posunul puk a já jel v plné rychlosti na soupeřovy stojící hráče. Vystřelil jsem to přesně dvacet cáků nad ledem k tyči.
Loni jste hrál v Norsku, jaká to byla zkušenost?
Zkušenost k nezaplacení. Naučil jsem se angličtinu, osamostatnit se a jak se říká spadnout na hubu. Za lepších okolností bych se tam určitě jednou vrátil.
S Orlovou je hodně spojený i váš táta Martin. Co říká na to, že jste nyní tady? A neláká ho to taky na led?
Radil jsem se s ním a doporučoval mi to. A jsem za to rád. Určitě by se rád vrátil, podle mě mu chybí to pivo po zápase s kluky. Myslím, si že se vrátí někdy do starých pánů, ale nikdo neví, co budoucnost přinese.